Učitel i lásky - 8. kapitola - O lásce k nepřátelům

5. září 2011 v 13:56 | Anamor
8.Kapitola v celóm článku. Venujem ju mojim svom srdiečkam Chucky a Saší*



Jenže mi to vadilo. I když jsme si nikdy nějak moc nepovídali nebo tak, stejně se mi to, že se mu vyhýbám, nelíbilo. Ale bylo to tak lepší, mýtické příšery vážně nemusím mít tak blízko. Každý den jsem se hádala sama se sebou. Nevím, jako by se ve mně něco zlomilo a já si častěji sedala sama. Jako bych ho chtěla donutit, aby si ke mně sednul. Což se po několika předchozích odmítáních neodvážil.
Pořád jsem ho pozorovala, ale ne tak nápadně jako Jess a jiné slečny. Kdykoliv se na mě podíval a nebo se omylem naše pohledy střetly, moje srdce se rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí, až jsem se tomu sama divila. Vždy se lehce pousmál, ale ne tím znechuceným úsměvem, jaký vrhal na ostatní holky. A mě zajímalo proč?
A také jsem pokaždé cítila červeň, ale pokoušela jsem se ji skrýt, což se mi dařilo díky vlasům, co jsem měla neustála v obličeji. Vždy, když se na mě někdo díval, i Charlie, dívali se často na mou jizvu. Ale profesor Cullen jen do očí. Od prvního setkání se mi vždy dívá do očí, a jeho pohled se nesnižuje na můj obličej. Těší mě, že je alespoň jedna osoba na světě, která není vždy mimo z mojí jizvy.
Ale proč je to zrovna on, upír a můj profesor? Mám kliku na lidi v mém okolí. Vlkodlaci, upíři, co to bude příště? Vodník?
Proč mi ale tak vadí, že si držím upíra od těla? Vždyť je to normální, kdo by ho vyhledával? Kdo by ho vyhledával, jen blázni, sebevrahové a… a… a… já. Musela jsem si to přiznat. Nevadilo by mi, kdyby byl u mě.
"Bože, vzpamatuj se, Isabello! Je to upír! Další monstrum, co ti může ublížit!" okřikla jsem se v duchu a vstala z místa, kde jsem jako už pokolikáté při obědě seděla. Byl to ten samý stůl jako první den. Najednou mi blízkost Amandy při obědě vadila.
Jakmile jsem se zvedla, viděla jsem periferním viděním profesora Cullena, jak se na mě dívá. Byla jsem na to zvyklá, dělal to tak vždy. I když vešel do jídelny, nejdřív se po ní podíval, dlouho se pohledem zasekl u mě, a poté si šel sednou k ostatním profesorům. Ten stůl nebyl tak daleko, ani moc blízko.
Odnesla jsem tác, vyhodila zbytky a vydala se do učebny. Až když jsem vešla do třídy, došlo mi, co mám za hodinu. Jak jsem na to mohla zapomenou?! Vždy, když ji mám, čekám, až půjde parta, abych tu nebyla sama. A dnes na to zapomenu. S povzdechem a přáním, aby přišel později, sice to není jeho zvyk, ale mohl by pro jednou, jsem se šla posadit na svoje místo.
Vytáhla jsem si učebnice na lavici a začala si v nich listovat. Když klaply dveře, podívala jsem se k nim a stalo se to, čeho jsem se bála. Profesor Cullen se přišel připravit. Překvapeně se na mě podíval, a poté beze slova zamířil ke katedře.
"Slečno Swanová?" oslovil mě svým krásným sametovým hlasem. Moje srdce se rychleji rozbušilo, určitě to slyšel, protože se pousmál.
"Ano, pane profesore?"
"Kde jsme minule skončili?" zeptal se mě a díval se mi do očí. Na chvíli jsem měla pocit, že nemůžu mluvit a jsem uvězněná v jeho pohledu. Zatřepala jsem hlavou.
"Mluvil jste o Bibli," špitla jsem a sklopila pohled zase k učebnici.
"Děkuju," usmál se na mě ještě. Pochybuju, že neví, kde jsme včera byli. Nejen, že má skvělou paměť, on si dělá i vynikající poznámky.
Po chvíli divného ticha začalo do učebny konečně chodit lidi. Ulevilo se mi a ta napjatá atmosféra byla pryč.
Jen co se učebna naplnila studenty, zazvonilo. A profesor začal svůj výklad o Bibli. Celou hodinu jsem poslouchala jako všichni, ale dnes mě obzvlášť zaujalo, když předčítal.

"O lásce k nepřátelům.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ´Milovati budeš bližního svého a nenáviděti nepřítele svého.´ Já však vám pravím: Milujte svého nepřítele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce, protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé."

Tady při tom jsem si nemohla nevšimnout, že se na mě díval až moc často. Proč mám pocit, že to vybral schválně? Hlavně poté, co se na mě pořád díval.
Ale nezaujalo mě to jen kvůli tomu, ale i že mi něčím byla blízká. Milovala jsem svého nepřítele - Jacoba, ale poté, co mě napadl, ho nenávidím a už navždy budu. Vždy, když se podívám do zrcadla, budu ho nenávidět. A také vím, že na něj nikdy nezapomenu, ale nebudu vzpomínat v dobrém, na to nemám.
Předčítal nám ještě nějaké pasáže z Bible. Všichni seděli a poslouchali ho. Mě se líbilo, jak to předčítal. Měla jsem sto chutí si opřít hlavu o lavici a jsem si jistá, že bych za chvilku usnula, a možná by se mi i dobře spalo po dlouhé době.
Než jsem se nadála, hodina skončila a to mě štvalo. Vydala jsem se na další hodinu - trigonometrii. Tenhle předmět by měl být zakázaný. Stejně jako chemie. Dnes jsem jako vždy seděla a pokoušela se pochopit látku, marně. To nebylo v lidských silách, aby to někdo mohl pochopit.
"On je tak kouzelnej, když čte," rozplývala se Jess. Amanda na ni hodila hnusný pohled a Angela protočila oči stejně jako já.
"A co kdyby ti předčítal před spaním? To by teprve bylo," zasmála jsem se a zase ji na něco navedla. Angela se smála a Jess se zasněně koukala z okna.
"Umíte si to představit usínat vedle něj?" povzdechla si.
Aniž bych chtěla, představila jsem si to. Jak mě objímají jeho studené pevné paže, jak mě uspává jeho hlas. Bože, na co to myslím?! křičela jsem na sebe v mysli a zatřepala rychle hlavou, abych se té představy, sice krásné, ale zakázané, zbavila.
Nikdo si mého chvilkového nevědomí nevšiml, protože pozorovaly zasněnou Jess. Profesor si mlel svoje a já úplně vzdala snahu něco pochopit.
Začala jsem mávat Jess rukou před obličejem, aby se probudila. Po chvíli zamrkala a naštvaně se na mě podívala.
"Přestaň snít a najdi si kluka," zasmála jsem se jí.
"Jenže nikdo nebude jako on," povzdechla si. A já myslela, že se smíchy skácím k zemi.
"No jasně, nikdo už nebude mít ty krásné rozcuchané vlasy jako on. Ty pevné svaly, úsměv, pod kterým i led roztaje. Ten melodický hlas, co tě vždy uklidní. A to stříbrné Volvo," zasmála jsem se nakonec, i když jsme se nechala trošku unést. Ale nevšimly si toho, díky bohu. Nechci patřit do fanklubu profesora Cullena. Co to se mnou sakra dnes je? musela jsem se sama sebe zeptat, dnes pořád myslím na takové věci, co bych neměla. I když jsou krásné. Zase jsem zatřepala hlavou. Blázním z mého upířího učitele, super. Už začínám být jako Jess. Ne, stačí jedna, natož abych já byla jako ona.
Jess se na mě naštvala a odvrátila pohled. Já se zasmála, akorát zazvonilo. Sbalila jsem si věci a s ostatními šla na parkoviště.
Jess se hned rozhlížela, a poté se blaženě usmála, následovala jsem její pohled a začala se smát. Profesor Cullen stál u svého Volva. Nevím, co to se mnou bylo, ale usmála jsem se na něj, když jsem si všimla, že se na nás dívá. Taky se usmál a Jess se mi zhroutila do náruče. Začala jsem se smát a přidržovala Jess, aby nespadla. Hned mi pomohl Mike a k nám rychle došel Cullen.
"Co se jí stalo?" ptal se starostlivě. Já se nemohla přestat smát a on se na mě podíval se zvednutým obočím.
"Je v pořádku, jen omdlela," řekl po chvíli. "Měli by jste ji vzít na ošetřovnu," nakázal klukům.
"Co se jí stalo?" zeptal se mě znovu, když ji kluci odvedli a zbyla jsem tu jen já a Angela.
"Omdlela z vašeho úsměvu," usmála jsem se na něj. Chvíli se na mě koukal vyděšeně, a poté mu zacukali koutky. Jak mu to slušelo.
"Bello!" křikl na mě známý hlas, který jsem nenáviděla. S obavami jsem se otočila a viděla Jacoba a Amandu. Dělala jsem, že nic.
"Musíme si promluvit," řekl ještě jednou, a pak se významně podíval na profesora. Povzdechla jsem si. Mám si hrát na blbou, že nevím, kdo je, nebo ne? napadlo mě. Pak jsem se váhavě vydala k němu.
"Co chceš?" řekla jsem odměřeným tonem.
"Drž se od něj dál," podíval se na profesora Cullena. Rozhodla jsem se hrát si na blbou. No co, mně to neuškodí, když si mě nebudou všímat.
"Nevím proč. A nemám důvod, je to můj profesor. Nech mě být ty," řekla jsem mu jako ledová královna a odešla ke svému náklaďáčku.
"Snad si něco z toho, co jsem ti říkal, pamatuješ!" křikl za mnou.
"Ne, nepamatuju," otočila jsem se a usmála se na něj. Nasedla jsem do náklaďáčku a vydala se domů, kde to probíhalo jako každý den. Poklidila jsem, udělal si úkoly, a pak šla dělat večeři. Nechtěla jsem se dívat z toho okna, ale nedalo se odolat a zase jsem se podívala.
Byl tam. A já si dnes byla stoprocentně jistá, že to není Jacob, ale Cullen. Moje srdce se zrychlilo, aniž bych věděla proč.
Jenže mě jako vždy zase něco vyrušilo. Byl to Charlie, že chce pivo. A tak jsem s povzdechem šla donést pivo. Až moc rychle jsem pospíchala nazpět do kuchyně. Jenže marně, jako vždy, když jsem se podívala jinam, už tam nebyl. Tohle mi dělají všichni naschvál. Dovařila jsem, a poté šla rovnou do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saší* Saší* | Web | 5. září 2011 v 14:00 | Reagovat

Lebo to tak bude, možnože budem robiť reknštrukciu a ukážem to potom v plnej paráde:D:D .. Uvidím:P Prečítam si ju neskôr, lebo ma vyháňajú sa najesť:D .. A ďakujem:*♥

2 Em Em | Web | 5. září 2011 v 14:41 | Reagovat

povedená ;)

3 Chucky♥ Chucky♥ | Web | 5. září 2011 v 14:51 | Reagovat

úžasné a ďakujem za venovanie ♥♥ :** ta prečítaj si tento článok a dozvieš sa všetko :D
http://anahi-portilla.blog.cz/1109/zase-skola

4 Chucky♥ Chucky♥ | Web | 5. září 2011 v 15:01 | Reagovat

aj tak mám menší strach..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama