Učitel i lásky - 20. kapitola – Vánoční překvapení

24. září 2011 v 12:00 | Anamor
20 kapitola v celóm článku



Když jsem se probudila, měla jsem položenou hlavu v Edwardově klíně, vážně nevím, jak se tam dostala. A byla jsem přikryta dekou. Rychle jsem se posadila.
"Promiň, kolik je hodin?"
"To je v pořádku, čtyři hodiny a deset minut," řekl naprosto v klidu.
"Tolik? To už je čas, abych začala dělat večeři," zvedla jsem se a pádila do kuchyně, šel hned za mnou.
"Co mám dělat?" Nad tou otázkou jsem se pozastavila, upír chce vařit? Podívala jsem se na něj, ale on nevypadal, že by si dělal legraci.
Tak jsem rozdělila práci, ale nakonec vařil on sám a já se na něj jen koukala. Nedovolil mi nic krájet, abych se neřízla. A spousty dalších věcí, na vše měl výmluvu. Tak jsem si jen povzdechla a posadila se k baru a koukala na něj, jak kuchtí.
Po chvíli jsem se podívala na svou ruku, kterou jsem si předtím spálila. Byla pořád červená.
"Neboj, jizvu tam mít nebudeš," promluvil najednou a já se na něj podívala.
"Už neexistuje jizva, která by mě mohla víc zošklivit," zašeptala jsem a sklopila pohled k desce stolu. V tu chvíli byl u mě a jednou rukou mi zvedl bradu.
"To není pravda. Jsi krásná," špitl a pohladil mě po tváři, kde mám jizvu. V tu chvílí zachrastily dveře a domů se vrátil Charlie. Edward se hned vrátil k vaření a já nahodila normální obličej.
"No, Bell, ty necháš vařit návštěvu?" začal hned, jak přišel.
"Nechtěl mě k tomu pustit," ohradila jsem se hned. Už se jídlo jen vařilo a tak šel Edward za Charliem do obýváku. Ten mu hned vnutil pivo a Edward statečně polykal. Než se jídlo dodělalo, oba schroupli tři piva, i když se Edward pokoušel pít co nejpomaleji. Ale nějak mu to nevyšlo.
Když jsem zavolala k večeři, bylo vidět, jak se mu ulevilo. Hlavně proto, že on jíst nebude. Nandala jsem mu málo a byli jsme dohodnutí, že mi svou rychlostí bude dávat jídlo na talíř a do pusy si bude strkat prázdnou vidličku a jen žvýkat. Plán vyšel a Edward spokojeně přežvykoval naprázdno, musel u toho i pít pivo a na to vždy hodil obličej. Já se jen smála. Charlie si během jídla ničeho nevšiml, protože ho zajímala jen jeho porce. Když bylo dojedeno, táta se jako vždy sebral a šel do obýváku na televizi, Edward mi pomohl s nádobím, které jsem myla a on utíral.
"Chutnalo?" ptala jsem se se smíchem.
"Nic lepšího jsem nikdy nejedl," zasmál se se mnou. Když bylo vše umyto a uklizeno, šli jsme za tátou do obýváku. Bylo zvláštní, jak si Charlie Edwardovu přítomnost nějak zvlášť nebral. Asi za to mohlo, že to byl můj profesor. Jen co jsme dosedli, začal ho ale zpovídat. Na to jsem čekala. Edward mu vyprávěl připravenou verzi, co měl pro lidi okolo.
Najednou někdo zazvonil a já nevěděla vůbec kdo, ale hned jsem běžela otevřít. Což byla moje chyba, protože jsem zůstala překvapeně stát. Ve dveřích stál Jacob a Billy.
"Jsem rád, že jste tu," ozval se za mnou táta a já leknutím nadskočila. Ustoupila jsem ze dveří a šla raději zpět za Edwardem. Ten seděl a mračil se, už to věděl.
"Promiň, nic mi neřekl," zašeptala jsem a posadila se k němu.
"To je dobrý. Mám pocit, že je tu chceš mít asi tak jako já," usmál se na mě. Jo, to měl pravdu. Do obýváku vjel Billy na vozíku, který tlačil Charlie, a za nimi Jacob. Hned jak uviděl Edwarda, zamračil se.
Edward si stoupnul, aby uvítal naše další hosty.
"Billy tohle je Edward Cullen, profesor Bells. Edwarde, Billy, rodinný přítel a jeho syn Jacob." Pozdravili se, ale bylo vidět, že se nemusí. I na Billym, že ví, kdo je Edward. Seděla jsem na kraji sedačky, vedle mě Edward a vedle něho se posadil Jacob. Člověk, upír a vlkodlak na jedné sedačce, to by chtělo foto. Zasmála jsem se v duchu. Všichni jsme koukali na sestřihy těch nejlepších baseballových zápasů a napětí se dalo krájet. Zvedla jsem se a šla do pokoje, snad se během té chvilky nepozabíjejí.
Našla jsem na stole práci do školy, co jsem měla udělat na angličtinu. A běžela zpět dolů.
"Edwarde, pomohl byste mi s něčím?" zeptala jsem se ho ve dveřích, všichni se na mě podívali. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem neřekla něco jiného, že tak civěli.
"Jistě, s čím?" A už se zvedal.
"Práce do školy," usmála jsem se a šla do kuchyně s ním za zády. Sedla jsem si ke stolu a on naproti mně. Podala jsem mu složku.
"Bylo to tam k nevydržení, nevíš, jak dlouho tu budou?" zeptala jsem se.
"No, původně jen na zápas. Ale protože jsem tu já, tak dokud neodejdu, asi bych měl jít," řekl potichu a chtěl se zvednout. Chytla jsem ho za ruku a tak se na mě překvapeně otočil a zadíval se mi do očí.
"Ne, ty jsi náš host, oni se sem vecpali. Ty tu zůstaneš," řekla jsem hned a dívala se mu do očí. Posadil se zase a vzal si do ruky složky.
"A když už tu jsi, zneužiju tě. Chci vědět, jak se mi ta práce povedla, nebo jestli ji mám ještě zlepšit," usmála jsem se na něj. Začal v ní listovat a já ho pozorovala, když do kuchyně vešel Jacob, on ví, kdy se kam vecpat. Posadil se k tomu kulatému stolu mezi nás, nelíbilo se mi mít ho tak blízko, tak jsem se odsunula víc směrem k Edwardovi. Ten odložil složku a zadíval se na něj.
"Co tu děláš?" vyštěkl Jacob na Edwarda. Já se zvedla a stoupla si raději za Edwarda, měla jsem docela strach.
"To je v pořádku, Bell, sedni si," řekl ke mně Edward.
"Byl jsem pozván, abych tu strávil Vánoce," odpověděl, když jsem si vedle něj sedla. Jacob zavrčel.
"Nech toho, on je Charlieho host," napomenula jsem ho, když jsem si dodala odvahu.
"Kdy vypadneš?" zeptal se znovu Edwarda, ten se otočil na mě.
"Až bude chtít," usmála jsem se. Jacob nafoukl pusu jako dítě a pozoroval nás. Edward si vzal zase tu složku a začal číst.
Najednou vytáhnul z kapsy kalhot červenou propisku. A na papír mi napsal Áčko. Spokojeně se usmál a podal mi složku zpět.
"Ty nosíš s sebou červenou pořád? To i na lov a známkuješ srny, či co?" vypadlo ze mě ani nevím jak. Podíval se na mě, a pak se začal smát a já s ním.
"Kam na to chodíš?" zeptal se mě a stále se smál. Pokrčila jsem rameny. Nevšímali jsme si toho psa a v klidu se bavili. Až nastala hodina, kdy Charlie zavelel a Billy s Jacobem jeli domů. Edward už se taky chystal a já, nevím proč jsem to udělala, nechtěla, aby odešel.
"Ale pan profesor nemůže jet, tati, vždyť požil alkohol," vylítlo ze mě a oba se na mě překvapeně podívali. "To bys jako policista neměl dovolit," podívala jsem se na Charlieho.
"Máš pravdu. Tak to vypadá, že tu budeš muset zůstat, Edwarde. Bell, rozestel mu pohovku," podal rozkazy a odešel nahoru, sám měl toho pro dnešek dost. Já se usmála a šla pro povlečení a peřiny pro Edwarda. Ještě jsem zašla do pokoje pro dárky, co jsem měla pro Charlieho a Edwarda a dala je už pod stromek.
Mlčel celou dobu, co jsem mu připravovala místo na spaní. Když jsem to dodělala, s úsměvem jsem se na něj otočila. Nevěděla jsem, že je tak blízko a tak jsem ztuhla. Zvedla jsem k němu hlavu a zadívala se mu do očí. Moje srdce pomalu začínalo přidávat na rychlosti úderů a s tím se zrychloval můj dech. Stále se mi díval do očí, pomalu zvednul jednu ruku, kterou mi přiložil na tvář a pomalu mě po ní hladil. Pod jeho dotykem jsem se rozechvěla a slastně přivřela víčka.
Najednou jsem ucítila studený dech na tváři, otevřela jsem oči a dívala se přímo do těch Edwardových. Teď moje srdce sprintovalo, jak nejrychleji dovedlo. Když to udělal a sklonil se ke mně ještě blíž a zlehka ochutnal moje rty. Víc jsem se k němu naklonila a polibek mu oplatila. Jeho ruka byla stále na mé tváři a druhá se objevila na mém pase a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Moje ruce našly své místo. Jedna na jeho zátylku, aby mi neutekl a další v jeho vlasech.
Dával si pozor, aby mi něco neudělal, a tak mě velice opatrně a přesto vášnivě líbal, a já mu to oplácela, jak nejlépe jsem uměla.
Když mi došel dech, odtáhl se ode mne. Oba jsme nahlas dýchali, cítila jsem, jak se opřel čelem o to mé a tak jsem otevřela oči a dívala se do těch jeho, měl v nich plno jiskřiček, které se mi líbily, a na tváři krásný úsměv, taky jsem se musela usmívat. Mlčeli jsme, ani jeden z nás nechtěl zničit tu krásnou chvilku. Když se v patře ozvalo klapnutí dveří.
"Asi bys měla jít spát, Bell," usmál se na mě. Přikývla jsem, ale nikam se mi nechtělo. Ještě jednou mě políbil, a poté pustil. Rychle jsem se vydala do pokoje, neřešila jsem sprchu, a s krásným pocitem zalezla do postele. Netušila jsem, co se mnou je, ale líbilo se mi to. Než jsem usnula, pořád se mi ten krásný okamžik přehrával v hlavě dokola.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ashleen ashleen | Web | 24. září 2011 v 12:41 | Reagovat

Ahoj drahé esbénko! Na blogu mám VEĽMI dôležitý článok, prosím prečítaj si ho a nezabudni si ma prepísať. Ďakujem. http://ashleen.blog.cz/1109/moving

2 Graham Source - Ange Graham Source - Ange | Web | 24. září 2011 v 12:53 | Reagovat

super!

3 Chucky♥ Chucky♥ | Web | 24. září 2011 v 13:41 | Reagovat

hádam si prednastavila ešte jeden diel, lebo ja umrem, keď ne! taký užasný diel! bože konečne sa pobozkali.. ja zemrem! :D

4 Avrils Avrils | Web | 24. září 2011 v 16:54 | Reagovat

moc pěkná :)

5 Šárka* your affs Šárka* your affs | Web | 24. září 2011 v 17:17 | Reagovat

fakt skvělá :-), jak se máš?

6 Elizabeth Elizabeth | Web | 24. září 2011 v 20:11 | Reagovat

Ahoj. Na blogu mám dôležitú správu. Presťahovala som sa na nový blog. Viac na: blakelivelydaily.blog.cz

7 *Nessa *Nessa | Web | 25. září 2011 v 12:01 | Reagovat

užasný ;)

8 Adriana Adriana | Web | 25. září 2011 v 12:42 | Reagovat

Známkuješ srny...? to je super hláška :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama