Učitel i lásky - 12. kapitola - Číslo

12. září 2011 v 18:58 | Mell
12.kapitolu nájdete v celóm článku




V noci jsem neměla žádný sen a to mi bylo divné, po dlouhé době vůbec žádný. Ráno jsem se probudila ještě dřív, než začal můj budík zvonit. Opravdu jsem byla tak nedočkavá, až budu ve škole. Vážně jsem se zbláznila, a ke všemu do profesora - upíra. Rychle jsem to vytěsnila z hlavy a běžela do koupelny, kde jsem se umyla a pečlivě si rozčesala vlasy. A pak jsem si šla stoupnout před skříň.
Koukala jsem do ní a přemýšlela, co na sebe. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsem přemýšlela o tom, co si vezmu. Nakonec jsem si vybrala černé rifle, zelený rolák a k němu ladící zelenou mikinu. Asi jsem chtěla splynout s tou zelení venku, napadlo mě, když jsem se na sebe dívala do zrcadla. Nechala jsem to ale být a šla dolů na snídani. Charlie už byl pryč.
Nasypala jsem si vločky do mlíka a pomalu jedla. Při tom jsem se dívala ven oknem. Ale krom stromů, ke kterým jsem teď ladila, jsem nic neviděla. Dojedla jsem a uklidila po sobě věci. Sice jsem už chtěla být ve škole, ale nemůžu být přeci nastoupena mezi prvníma. Ne, to by vypadalo divně. A tak jsem se pokoušela loudat, i když moje nohy protestovaly a chtěly být rychlejší. Jo, moje nedočkavost byla neuvěřitelná. V chodbě jsem popadla baťoch, bundu obula se a vyšla z domu. Zabouchla jsem za sebou, jak bylo zvykem, a vydala se k náklaďáčku.
Jediné, co nešlo ovlivnit, byla jeho rychlost. I když mě na pedálu svrběla noha. Ale s mým štěstím by náklaďáček kleknul, kdybych přidala. Tak jsem jela mou nejvyšší rychlostí - sedmdesátkou. Jindy mi to stačilo, ale dnes mi to vážně přišlo jako tempo šneka.
Když jsem se konečně došněčila ke škole, zjistila jsem, že jsem tam stejně dřív než jindy. Podívala jsem se okolo, ale stříbrné Volvo tu nebylo, tak jsem zůstala vevnitř, otevřela si knihu trigonometrie a pokoušela se ji alespoň trochu pochopit. Parkoviště se pomalu zaplňovalo a já se chvilkami dívala okolo a nedočkavě vyhlížela to auto.
Zaklapla jsem knihu a vylezla ven. Opřela jsem se o auto a čekala, až třeba přijede Angela. Až se zpoza rohu vyřítilo jako šílenec Volvo. Cítila jsem ten mírný úsměv na mém obličeji, který se tam objevil, když jsem zahlédla auto. Zaparkovalo na svém pravidelném místě. Všechny holky ve stejnou chvíli nahodily okouzlující úsměvy a dívaly se na auto. Tomu jsem se zasmála, sice jsem ho chtěla vidět, ale tohle bylo moc. Dveře se otevřely a on normálně vystoupil, podíval se okolo sebe. Protočil oči a já se začala ještě víc smát. V tu chvíli střelil pohledem ke mně a setkal se s tím mým. Přestala jsem se smát a jen se utápěla v jeho pohledu. Usmál se na mě a moje srdce se rozbušilo o něco rychleji, poté odešel do školy. Usmála jsem se pro sebe a pozorovala parkoviště, které bylo zaplněno zatím především děvčaty. Všimla jsme si, že je mezi nimi i Jess, která ho pozoruje, jak jde do školy.
Po chvíli přijela Angela a tak jsem si povídaly. Než přijela Amanda s Jacobem. Nepodívala jsem se na ně a raději se vydala do školy. První hodinu jsem měla trigonometrii s Jess.
Jess mi celou hodinu vyprávěla o tom, jak Edwardovi sekla ta modrá košile. Já si jí ani nevšimla, protože mě hypnotizovaly jeho oči. To, co říkala, jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Sama jsem se totiž utápěla ve svých myšlenkách. Pořád jsem přemýšlela o tom, co se stalo v pátek po škole. A taky jsem si vzpomněla na knihu, co mám u něj. Jo, to byl důvod, abych si s ním promluvila.
Celou hodinu jsem si netrpělivě podupávala nohou, protože jsem věděla, co jako další následuje - angličtina.
Rychlostí blesku jsem si složila věci do tašky a uháněla ke skřínce, kde jsem si vzala sešit, co jsem tam zapomněla, a pomalu běžela do učebny. Připadala jsem si jako Jess, když jsem si uvědomila, že s ní i sedím. Do třídy jsem vpadla, že se na mě Jess podívala a začala se smát. Uvědomila jsem si, jak blbu, a začala se smát s ní. Posadila jsem se do lavice a připravila si věci.
Přesně ve chvíli, kdy zazvonilo, stál Edward ve dveřích. Pohledem přejel celou třídu. Na Mikeho se zamračil, což jsem nechápala, a pak se na mě usmál. Moje srdce vynechalo jeden úder, ale pak se hodilo do normálu. Položil si věci, co měl, na katedru a začal hodinu kontrolou úkolu. A to bylo zamyšlení nad Biblí. Poté jsme pokračovali dál v historii literatury.
Zazvonilo a všichni se urychleně balili a pádili pryč na další hodiny. Já si počkala, až budu sama. Edward totiž ještě pořád byl ve třídě a něco si zapisoval. Pomalu jsem se zvedla, vzala si baťoch a šla k němu. Nikdo tu nebyl a dveře byly zavřené.
"Edwarde," oslovila jsem ho. Hned se ke mně otočil.
"Co potřebuješ, Bell?"
"No, já si u tebe v pátek nechala knihu. Nevím, jestli v autě, nebo v domě." Nesměle jsem se na něj usmála a čekala.
"Myslíš Quiletské legendy?" zasmál se a já jen přikývla. Podal mi knížku a já podle obalu poznala, že je o ona. Byl na ní totiž ornament vlka.
"Děkuju," řekla jsem nadšeně a knihu si vzala.
"Ale moc tam toho o nás není, jen okrajově," informoval mě ještě, a poté odešel. Zůstala jsem stát na místě a dívala se na dveře, kterýma odešel. A to jsem si s ním chtěla ještě promluvit.
Povzdechla jsem si a vydala se na další hodinu.
Na chodbě jsem potkala Mikeho, který se ke mně přidal. Měli jsme spolu většinu hodin. Posadila jsem se na své místo a začala listovat v knize.
Když na mě vykouknul lístek,vzala jsem ho do ruky a začala číst.
Tady odsud je něco o nás. Jestli chceš víc informací, napiš na 910188171
Překvapeně jsem se dívala na ten lístek. Ale neváhala jsem, a vytáhla mobil. Napsala jsem zprávu: Jaké informace mi můžeš poskytnout? A odeslala.
Zazvonilo a chvíli na to mi přišla odpověď.
Co budeš chtít. Ale ne po zprávách, ani ve škole, kde jsou lidé. Usmála jsem se, myslel na to samý, co já.
Dobře kdy a kde se sejdeme?

Po škole na konci dálnice 101.

Dobře, ale přijedu o něco později. Přeci jen moje auto je pomalé a musím domů.

Tak to se mi líbilo. Po zbytek hodiny jsme si ještě psali tak různě. Teď měl volno, ale pak všechny hodiny učí, to znamenalo, že jsme si nemohli psát.
Když zazvonilo, vydala jsem se na další hodiny a dnes nějak moc za mnou cupital Mike Newton. Zajímalo by mě, o co mu jde. Když byla hodina před angličtinou, nevydržela jsem to a musela se ho zeptat.
"Co se děje, Miku?" Rozpačitě se na mě usmál.
"No… víš… já bych tě rád pozval na podzimní ples," usmál se na mě. A já na něj jen koukala. V tu chvíli, kdy to řekl, se ozvala i rána z venku. Všichni se podívali ven z okna, ale nic nebylo vidět. Vrátila jsem se pohledem zase k němu, čekal.
On chce pozvat mě? Asi má problém se zrakem, když nevidí, jak vypadám. Opravdu mě zaskočil, hodně. Nikdy jsem na plesy nechodila a myslela jsem, že díky jizvě budu mít klid a nikdo mě nebude zvát, očividně jsem se mýlila.
"No, Miku, já na ples nepůjdu. Víš, že na ně nechodím. Raději pozvi Jess," mrkla jsem na něj a připravila si věci na hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanii | jake-t-austin Hanii | jake-t-austin | Web | 12. září 2011 v 19:57 | Reagovat

Škoda, že si to nemůžu přečíst :) Každopádně až budu mít více času.. .:)

2 Graham Source - Ange Graham Source - Ange | Web | 12. září 2011 v 20:24 | Reagovat

super!

3 Demis** Demis** | Web | 12. září 2011 v 21:22 | Reagovat

Super díl a nádherný nový dess! :)

4 Saší* Saší* | Web | 13. září 2011 v 12:42 | Reagovat

Ahoj, prosím ťa je toto dôležité ohľadom affiliates, prosím prečítaj si to:
http://ladysweetgirls.blog.cz/1109/maite-or-nina
PRepáč za skopírovaný komentár!♥

5 Dainn Dainn | Web | 13. září 2011 v 15:46 | Reagovat

Máš dokonalý nový design;)*

6 Katy´´ Katy´´ | Web | 13. září 2011 v 16:02 | Reagovat

úžasný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama